Výzva. Pokora. Hrdost. Emoce závodníků vs. pořadatelů
Co mají společného pořadatelé triatlonového závodu v Praze a jejich účastníci? Emoce. Mezi pořadateli a účastníky je tenká hranice a možná jen zapomínáme, jak moc podobné emoce provází obě skupiny, kdy jedna bez druhé nemohou existovat.
Znáte to. Jedete v autě na chalupu a zrovna se vám připletl do cesty cyklista a vy musíte zpomalit, pak jej složitě předjíždět, a tak si na něj hezky zanadáváte. Když pak o týden později jedete s dětmi z výletu na kole a potřebujete jet kousek po silnici, zezadu najíždí auto s nerudným řidičem za volantem. A tak si pro změnu zanadáváte zase v opačném směru. Je to takový běžný obrázek, ale ve skutečnosti by stačilo jen trochu více vzájemné tolerance, vždyť všichni sdílíme jednu cestu a máme stejný cíl, dojet zdraví domů. Stejné je to i mezi účastníky a pořadateli. Ruku na srdce, kdo z nás si někdy nezanadával na pořadatele akce, které se zúčastnil – tu chyběl toaletní papír v mobilních toaletách, jindy jsme zase stáli moc dlouhou frontu na výdej startovního čísla. Věřte, že pořadatelé to mají stejné – někdy účastníci nedodržují nastavená pravidla, jindy zaplatí pozdě startovné nebo třeba jen nečtou pokyny a stále se ptají na věci, které mají napsané v propozicích. Takové situace dobře známe všichni, ať již v roli účastníka nebo pořadatele, že? Nepříjemné zkušenosti a negativní emoce nechme teď stranou a pojďme se podívat na ty pozitivní, které nám dělají radost a motivují nás k dalším výkonům.
“Chci, aby náš závod byl o pozitivních emocích a skvělých zážitcích. Chci, aby každý náš účastník viděl v závodě svoji výzvu a je jedno jestli to bude jen doběhnout do cíle nebo útočit na traťový rekord. Chci, aby měli všichni radost ze závodu bez ohledu na cílový čas nebo komplikace, které je potkaly na trase. A nejvíce si přeji, aby na sebe byli hrdí za to, že se s pokorou postavili své výzvě” říká Tomáš Vrzák, ředitel největšího triatlonového závodu v ČR, zařazeného do světové série CHALLENGEFAMILY a uvádí některé příklady z loňského prvního ročníku FORD CHALLENGEPRAGUE.
Pohled účastníka a pořadatele na akci může být dost odlišný, ale emoce, které jsou na pozadí toho všeho jsou překvapivě velmi podobné. “Když jsme se ptali našich účastníků na jejich bezprostřední pocity a zpětnou vazbu, tak nám hlavně ti, kteří se zúčastnili takto velké triatlonové akce poprvé, říkali, že od momentu podání přihlášky to pro ně byla velká motivace, chtěli se dobře připravit a chtěli závod prostě zvládnout.” říká Tomáš Vrzák. Pocit vnitřní výzvy je silnou motivací, která dokáže každého z nás posunout mílovými kroky blíže našim cílům. Stejně tak důležité je mít v sobě pokoru, odhadnout své možnosti a dívat se na svou výzvu realisticky. Když tohle dokážeme, pak v cíli každého našeho závodu můžeme cítit to, co popsal z postřehů od závodníků i Vrzák: “Pamatuji si, jak jsem ke konci závodu procházel zázemím a cílovou rovinkou. Tam jsem viděl a slyšel kamarády, kolegy a rodiny jak se baví s finishery a v tu chvíli jedna malá holčička říkala svému tátovi: “Tati, jsem na tebe pyšná, že jsi to dal,” a dala mu pusu. V ten okamžik jsem si uvědomil, že pocit hrdosti nebo uznání je obrovsky důležitá emoce, kterou má právo zažít každý účastník a my musíme udělat vše proto, aby ji opravdu každý prožil.”
A jaké dojmy a emoce provázely samotné pořadatele? “Po nějakém čase, když už opadl stres, jsem si uvědomil, že se v našem pořadatelském týmu odehrávaly vlastně docela podobné emoce jako ty, které popisovali závodníci. Zaprvé jsme před sebou cítili velkou výzvu a měli jsme motivaci ji zvládnout, jak nejlépe dovedeme. Pro nás to bylo opravdu velké soustu, přece jen každý den neorganizujeme akci takového typu, akci, která je součástí prestižní série pouze vybraných 40-ti závodů po celém světě a je jedinou takovou v České republice. Máme jen jeden pokus a nesmíme to pokazit, řekli jsme si před dvěma lety, když jsme akci přebírali. Zároveň jsme museli k věci přistupovat s velkou pokorou, a to i k chybám, které jsme udělali. Uvědomujeme si je a každý den hledáme řešení, jak je s našimi možnostmi udělat lépe. V závěru nám tou největší odměnou bylo, že většina účastníků, i přes některé nepříjemnosti, byla více než spokojená a snad všichni si odnesli skvělé zážitky. Ti všichni, kteří se se svou výzvou poprali, zaslouží náš obdiv. Byl jsem, a stále jsem, hrdý i na náš tým a na všechny ty, kteří nám pomáhali, podpořili nás nebo třeba jen věřili v to, že to zvládneme”, dodává Tomáš Vrzák.
A co vy? Už máte svou výzvu, kterou letos chcete překonat a v cíli se z ní pak hrdě radovat?
